Historie aromaterapie II - Slavnosti a rituály starověku

Aromaterapii jako využívání vonných olejů přivedli k dokonalosti již staří Egypťané.

Ve starověkém Egyptě se vonné směsi využívaly při obřadních rituálech. Polévali jimi sochy svých bohů. Vonné oleje nacházely uplatnění také při balzamování. Byly spojovány s léčivými účinky, známá byla i jejich schopnost vyvolávat různé emoce, nejenom uvolnění, ale také sílu nebo smyslové vzrušení. 

Vůně provázely také dny svátků a oslav. Slavnostní vykuřování vonnými esencemi probíhalo přímo na ulicích.

K nejužívanějším vůním starého Egypta patřila skořice, jalovec, kadidlo, myrta nebo růže.

Znalosti o působení vonných esencí se z Egypta dostaly do starého Řecka. Aromaterapii v podobě inhalací, masáží i vonných koupelí pro utužení zdraví podporoval i proslulý lékař Hippokratés.

Také atleti starého Řecka věděli, jak si díky masážím a potíráním těla vonnými oleji mohou pomoci k lepším výkonům, stimulovat výkon i povzbudit mysl.

Zatímco ve starém Řecku se nejčastěji uplatňovalo kadidlo (především v obřadních rituálech), Římané se bohům zavděčovali především jalovcem. 

Dodnes je známý také zvyk pocházející ze starého Říma, kdy se vítězům pokládaly na hlavu vavřínové věnce. Vavřín měl prohlubovat pocity radosti z vítězství, ale měl také povznášet mysl a zušlechťovat tělo.

Seriál: Historie aromaterapie

• I - Příroda, oheň a vyšší síly
• II - Slavnosti a rituály starověku
• III - Východní učení a vykuřování
• IV - Bylinkářství ve středověku
• V - Novodobá aromaterapie